Pokácené stromy se porcují a poté řežou na pilách. Řežou se tak, aby vykazovaly poměrnou stabilitu tvaru. Při tětivovém řezu se kmen dělí rovnoběžně s podélnou osou, čímž vznikají tzv. boční prkna, která mají charakteristické žilkování, což přispívá k jejich dekorativnosti (ale prkna se při schnutí mírně kroutí). Při radiálním řezu se kmeny podélně pořežou na čtvrtky a díle pak dělí radiálně vedenými řezy, díky čemuž mají takto vzniklá prkna rovnoběžné letokruhy. Za účelem sušení se čerstvě nařezaná prkna venku kladou na tenké lišty, což umožňuje cirkulaci vzduchu. Kupříkladu tvrdé dřevo při síle 25 mm potřebuje na vyschnutí dobu až 1 roku.

Při výrobě palubek se vyschlá prkna po obou stranách hoblují a na hranách jsou opatřeny drážkou a perem.

Při nákupu dřevěné podlahy kvalita není na první pohled patrná a zřejmá. Předpokladem je, aby byl surový materiál, kterým dřevo je, odborně nařezán, vysušen a opracován. Na to u nás dáváme samozřejmě velký pozor a nezbytná je i kontrola jakosti. Hlídá se:

• Stálá kvalita hotových dílů – dřevo na parkety nesmí při vývozu vykazovat vlhkost vice než 8 až 10 %. Díly jsou vzduchotěsně baleny do fólie, aby se zajistily stálé skladovací podmínky
• Stálost rozměrů – je nutné precizní dílenské zpracování, aby všechny výšky, úhly, drážky a pera jednotlivých elementů seděly, jak mají. Nestává se nám, že u nás vykazovaly díly jakékoli výškové rozdíly, či znatelné spáry.
• Tvrdost povrchu – ta by měla odpovídat nátokům. Odolnost proti nárazům se zpravidla měří podle Brinella (pro představu uvedené u některých dřevin výše). Rozhodující význam má také kvalita povrchového broušení. Podlaha musí být odolná chůzi, být stálobarevná, pokud možno odolávat chemikáliím a působení tepla.

Dřevo lze rozlišit nejen z hlediska vzhledu (estetických znaků), ale i z hlediska jeho technických vlastností. Při použití dřeva jako podlahové krytiny je třeba dbát na tvrdost dřevo, které se přímo podílí na jeho odolnosti vůči zátěži a opotřebení. Obecně se v praxi hovoří o 5 stupních tvrdosti:

• velmi měkké – např. jedle, topol, vrba, lípa
• měkké – např. smrk, borovice, modřín
• středně tvrdé – např. bříza, olše
• tvrdé – např. javor, dub, jasan, tis
• velmi tvrdé – např. červený buk, habr obecný

Při nákupu je třeba zohlednit nejen optické aspekty, ale i Vaše nároky na podlahové vlastnosti. Měkčí podlahy jsou vhodné do málo náročných obytných prostor. Čím náročnější podmínky, tím lepší vybírat z tvrdších dřevin. Záleží ovšem na individuálních nárocích a prostorách, proto je vždy záhodno se poradit s odborníky. Proto se neváhejte zastavit v naší pražské vzorkovně.

Výhody dřevěných podlah

Mezi výhody dřevěných podlah se počítá značné množství kladů. Jsou totiž ekologicky a zdravotně nezávadné. Zároveň jsou hřejivé a pružné, tlumí chůzi. Díky vlastnostem lakovaných povrchů jsou také hygienické a nenáročné na údržbu. Investice do takové podlahy je efektivní, jelikož jejich vysoká životnost vyváží vyšší pořizovací náklady - vhodně ošetřovaná vydrží po celý život. Práce s dřevem skýtá velké množství tvůrčích možností. Dřevěné podlahy nabízejí svěží vzhled – nastolují hřejivou a útulnou domácí atmosféru. Navíc u nich nedochází k elektrostatickým výbojům, protože se nejedná o syntetický materiál.

Vnitřní stavba stromu

Dřevo se skládá z trubicovitých buněk složených z celulózy, přičemž pohromadě je drží látka zvaná lignin. V závislosti na druhu dřeviny se takové buňky liší velikostí, tvarem a strukturou. Proto jednotlivé druhy dřeva mají rozdílné vlasti. Pokud bychom si představili kmen při příčném řezu, pak uprostřed uvidíme dřeň a do kruhu uspořádané letokruhy. Dále je strom tvořen vrstvou kambia (růstová vrstva mezi kůrou a dřevem, ve které přibývají buňky), lýka a to vše je obaleno zvnějšku kúrou. V každém růstovém období vzniká jeden letokruh.

Typy dřevin

Domácí tvrdá dřeva se vyznačují vysokou kvalitou, a tudíž se dají velmi dobře použít na výrobu parket, navíc většinou hezčí žilkování. Níže nabízíme stručný přehled jednotlivých typů domácích dřevin s jejich základními vlastnostmi a přednostmi: